Historie solární energie
Historie solární energie
Fotovolotaika je přeměna světla na elektrickou energii. Prapůvod slova pochází ze dvou řeckých slov „foto“ - světlo a „volt“ - jednotka elektrického napětí. Historie solárního článku se začala datovat rokem 1839, kdy francouzský experimentální fyzik Edmund Becquerel při pokusech s 2 kovovými elektrodami umístěnými v elektrovodivém roztoku zjistil, že při osvícení zařízení vzrostlo na elektrodách napětí: fotovoltaický efekt byl na světě. V roce 1877 byl objeven fotovoltaický efekt na selenu (W. G. Adams a R. E. Day) a vyroben první článek.
Důležitým krokem v historii byl objev způsobu růstu monokrystalu křemíku polským vědcem Czochralským v roce 1918. Přestože byl fotovoltaický efekt postupně objeven i u jiných prvků (sirník kadmia, oxid mědi), křemík se ukázal jako nejvýhodnější. Za vynálezce křemíkového solárního článku bývá označován američan Russel Ohl (1941). Patent na “převaděč solární energie” dostali však 5. března 1954 D. M. Chapin, C. S. Fuller a G. L. Pearson, kteří o měsíc později předvedli křemíkové solární články s účinností 4,5 % a později 6 %.
Další vývoj solárních článků urychlilo rozhodnutí použít je jako zdroj energie pro družice Země. Účinnost článků postupně stoupá, v roce 1958 dosáhla 9 %, což už je postačující na to, aby první umělá družice Spojených Států (Vanguard I), vypuštěná 17. března téhož roku, mohla být takovýmito články napájena (0,1 W, rozměry cca 100 cm2, družice pracovala 8 let). Explorer VI, vypuštěný o rok později, měl už solárních článků 9 600 (1 x 2 cm). V roce 1960 se účinnost článků vyhoupla na “neuvěřitelných” 14 %. A tak první telekomunikační družice, legendární Telstar, mohla být zásobena zdrojem o 15 (!) W.
I když se v této době solární články již vyrábějí komerčně, kvůli jejich závratné ceně se používají jen výjimečně. Příkladem může být instalace 242 W panelu pro napájení majáku v Japonsku, v té době (1963) největšího na světě.
K výraznému zlevnění solárních článků nepřispěla ani naftová krize v 70. letech, ačkoliv ostatním alternativním zdrojům energie (využití větru, ohřev vody) pomohla. Také účinnost běžných článků zůstala na 12 - 15 %. V Japonsku sice byly vyvinuty články s účinností přesahující 30 %, jejich výrobní cena byla však příliš vysoká.Použití solárních článků se ve větší míře vyplatilo pouze v odlehlých usedlostech, kam se nevyplatilo vést drahé vedení (farmy). V lepším případě se nechaly použít na napájení telefonních budek (Anglie). Běžný smrtelník se (bohužel) ještě v roce 2 000 musí spokojit se solární kalkulačkou. Ale našly se i výjimky: když byl v Sacramentu (USA) v 80. letech uzavřen jaderný reaktor, bylo na domy a kostely instalováno 420 solárních systémů dávajících celkem 5,7 MW!!!!!!!!